Narodil jsem se, když máma nebyla doma.
Bylo nás 13 dětí. Byli jsme velmi chudobní. Spávali jsme v jediné
noční košili. Když jednomu z nás bylo třeba jít na potřebnou
potřebu, museli jsme jít na dvůr všichni. Máma každou neděli bouchala
pěstí do po stolu, aby si sousedi mysleli, že klepe řízky. Do školy
jsem chodil velmi rád. Každou třídu jsem opakoval třikrát. Když jsem
vyšel ze školy jako devatenáctiletý, šel jsem na vojnu. Vojáci
psali dopisy rodičům, aby jim poslali balík, tak jsem napsal i já.
Milá mámo.
Píšu pomaly, protože vím že neumíš rychle číst.
Pošli mi buchty a 100 korun.
Tvůj syn.
Odpověď:
Milý syn.
Buchty ti neposílám, protože troubu máme na vojně,
a deset korun se píše s jednou nulou.
Tvoje máma.
Když jsem se vrátil z vojny, šel jsem se učit na kováře.
Kovář řekl: Kývnu a ty bouchneš on kývl a já jsem bouchl.
Ale on už vícekrát nekývl. Potom jsem šel do vězení.
Zemřel jsem jako 26-letý.
Takto končí můj životopis.